Jeden chybný krok

27. ledna 2017 v 12:57 | Kkulina
S manželem jsme trošku sportovně založení Smějící se. Doma jsme vyhrabali asi 10 let staré běžky a rozhodli jsme i za syna, kterému je osm let, že půjdeme společně na Zvičinu běžkovat. Kubíkovi jsme běžky jen zapůjčili, ještě, že tak ....

Moc nadšený z našeho nápadu, jak kvalitně užít rodinný den, nebyl. Dojeli jsme zdárně na Zvičinu. Lidí bylo všude mraky. Nasadili jsme běžky a zvolili rozlehlé zasněžené pole před námi. Velký kus byla jen rovina, takže na naučení a zkoušku perfekt.

To jsem ale ještě netušila, že můj syn ty běžky nemá z půjčovny nijak ošetřené.

Vyrazili jsme, Kubík se ze začátku snažil, sice se více válel ve sněhu, než že stál na běžkách, ale i to celkem šlo. Neustále jsem se k němu vracela a obcházela ho ze všech stran, abych mu pomohla vstát. Za Boha mu nešlo vysvětlit, že ty hůlky, které drží v ruce, musí používat. Během cca 15 minut jsem na sobě začala pociťovat menší rozčílenost. Proč, když mu to tak hezky a v klidu vysvětluju, není schopný ty hůlky pořádně uchopit a opřít se o ně???? Prostě ne, rozhodnul se totiž, že cokoliv mu budu říkat, nebude absolutně vnímat. Prostě si pojede podle sebe. Ale každým dalším pádem začínal být víc a víc nazlobený. Manžel se jel trošku projet, protože zima byla opravdu velká. Kousek od nás už byl mírný svah dolů. V tom jsem viděla manžela jak se blíží zpátky k nám. Kopeček prý nezvládnul Smějící se. Na druhé straně byl opravdu mírný kopeček dolů, tak aby Kubík neskončil stejně jako manžel, zvolili jsme tuto trasu.
Dobrý nápad to nebyl.....
Kopeček jsme sjeli bez větších potížích, ale teď jsme potřebovali opět nahoru, a jak jsem zmiňovala hned na začátku, syn běžky neměl nijak ošetřené, takže, do kopečka to opravdu nešlo, udělal pohyb kupředu nahoru, sjel o obrovksý kus zpátky, takhle to pokračovalo opravdu dlouho. Celá ta dlouhá doba byla doprovázena slzami, křikem, rozčilováním jak z mé, tak synovi strany a manželovým smíchem, což našeho syna rozčílilo ještě mnohem víc. Běžky si okamžitě sundal, zahodil je a se slovy, že děkuje za nejhorší den na světě, odešel.

Takže tohle byl ten můj : chybný krok.
Krásný de všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 8:54 | Reagovat

Asi ho to chtělo prvně naučit :) Ale co, manžel se pobavil a synek si pustí pohádku, kde je zlá macecha, která skončí zle :)

2 kkulina kkulina | 1. února 2017 v 11:48 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář :-) ,učit jsme se samozřejmě snažili, jinak by to asi zřejmě nešlo...
Nevím, jestli máte děti....
Pokud se ale dítě rozhodne, že se něco učit nechce, tak to prostě nejde. Sami bychom se také neměli nutit do věcí, které dělat nechceme.....
Běžky jsme zkrátka zkusili a teď už na to budeme jen s úsměvem vzpomínat, což  dělá i syn :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama